• Island - turistický a poznávací okruh - 12 dní: 52.980 Kč - červen/červenec 2019 - skupinka MAX 16 osob
  • Azorské ostrovy - turistika a poznávání - 8 dní: 33.980 Kč nebo 14 dní: 52.980 Kč - červen až srpen 2019
  • Skotsko - Ostrov Skye a západní vysočina - turistika a poznávání - 11 dní - cena 31.980 Kč - červenec 2019
  • Skotsko - West Highland Way - 11 dní - cena 27.980 Kč - červenec 2019

Skály a jeskyně v islandských vulkanitech

Hraundrangi

Jan Vítek
(Přírodovědecká fakulta, Univerzita Hradec Králové, Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript. )

Abstrakt

Příspěvek stručně charakterizuje skalní tvary, skalní skupiny a lávové jeskyně ve vulkanických horninách na Islandu. Skalní tvary vznikly erozně-denudačními procesy rozličných typů balzaltoidů, pyroklastických hornin, ryolitu, obsidiánu aj. Většina jeskyní je součástí lávových polí (lávové tunelové jeskyně), tumulů, případně sopečných kráterů.

Abstract

The article gives a brief characterization of the rock forms, rock groups and lava caves in volcanic rocks in Iceland. The rock forms created by the erosion and weathering of balzaltoids, pyroclastic rocks, obsidian, etc. Most of the caves is part of the lava fields (lava tunnel caves), tumuli, or volcanic craters.

>>> rezervovat zájezd Island - velký turistický a poznávací okruh <<<

Hraunfossar

Severský ostrov Island je obvykle vnímán, jako „země ohně a ledu“, tedy jako krajina s aktivními sopkami, rozsáhlými plochami ledovců, horkými vřídly (včetně gejzírů) a spoustou „dýmajících“ fumarol. Geodiverzitu zdejšího vulkanického reliéfu ale dokreslují i další povrchové a podzemní fenomény, např. skalní tvary a jeskyně.

Sopečná činnost na Islandu probíhá od neogénu a podílejí se na ní téměř všechny typy vulkánů. Příčinou zdejšího vulkanizmu, v některých obdobích velice intenzívního, je přítomnost dvou vydatných „producentů“ lávy – hlubokých zlomů (riftů) a horké plášťové skvrny. Rifty představují divergentní hranici litosférických desek s permanentním výstupem bazaltoidního magmatu a tvorbou nové zemské kury; na pevninu Islandu přecházejí ze Středoatlantského hřbetu a dělí se zde do několika větví. Horká skvrna (plášťový diapir) je stabilním místem v zemském plášti, vyznačujícím se výrazným tepelným tokem a výstupem taveniny do svrchní části zemské kůry.

Na geologické stavbě ostrova se uplatňují zejména různé typy bazaltoidů a pyroklastických uloženin (včetně tzv. palagonitů), menší měrou ryolity (včetně hyalinního obsidiánu), andezity aj. Pro islandský vulkanizmus a jeho důsledky je specifické i to, že žhavá láva se zde často dostává do kontaktu s ledem. Ledovce během pleistocénu pokrývaly celý ostrov a některé aktivní sopky jsou jimi překryté i v současnosti.

Lavove krapniky

Výsledkem interakce žhavé lávy a vody (včetně ledovce) jsou některá pozoruhodná skalní seskupení, na jejichž modelaci a současném vzhledu se významnou měrou samozřejmě uplatnily i další procesy, zejména eroze a mrazové zvětrávání.

Skalní most

Platí to např. pro jednu z hojněji vyhledávaných lokalit na severu ostrova – skalní město Dimmuborgir (Černé nebo Temné hrady) ve východním sousedství jezera Mývatn. Ostrá porézní láva zde tvoří soustavu členitých skalních hřebenů, bašt a pilířů, vysokých od několika po desítky metrů. Mnohé jsou prostoupeny malými jeskyněmi, tunely (např. útvar Kirkjan – Kostel), skalními bránami, okny a dutinami apod. Bizarní vzhled skalního labyrintu byl inspirací k řadě pověstí, považujících toto mysteriózní místo za dílo pekelných sil... A nepochybně dramatický byl i skutečný vznik této přírodní scenérie. Došlo k němu před více než dvěma tisíci lety, kdy se zde proud žhavé lávy přelil přes vodní plochu mělké jezero nebo močál) a pára z vroucí vody perforovala, mnohde též značně destruovala vrstvy tuhnoucí lávy. (Podobným způsobem, tedy fragmentací lávy v důsledku explozí páry, je vysvětlován také vznik tzv. bezkořenných kuželů neboli pseudokráterů v blízkosti jezera Mývatn.)

Obsidianove vezicky

Předchozí lokalitu způsobem vzniku částečně připomíná obsidiánový skalní hřeben Laugahraun uprostřed „duhového“ pohoří Landmannalaugar v jihozápadním vnitrozemí ostrova. Toto území je tvořeno převážně ryolity, s jejichž pestrobarevností kontrastuje asi 1,5 km dlouhý skalní proud z tmavého obsidiánu. Vznikl v polovině 15. století v důsledku erupce sopky Brennisteinsalda, při které se viskózní láva prudce ochladila (patrně na kontaktu s ledovcem) a utuhla jako vulkanické sklo obsidián. Následným mrazovým zvětráváním byla tato jinak velice odolná křemenná hornina rozčleněna do skalnatého hřebene s řadou pitoreskních věžiček. Název přilehlé sopky Brennisteinsalda – Ohnivá hora – napovídá, že jde o místo termálně stále aktivní s četnými fumarolami a vřídly.

Kirkjan

Zcela odlišný původ má skalní seskupení v chráněném území Jökulsárgljúfur na severu Islandu. Jeho název Hljóðaklettar (Ozvěnové či Šeptající skály) byl inspirován měnivou ozvěnou peřejí z blízkého kaňonu řeky Jökulsá á Fjöllum. Zdejší samostatné nebo různě propletené a pospojované skalní hřebeny, věže a zdi jsou v podstatě souborem azaltových žil, vypreparovaných erozí a zvětráváním z měkčích pyroklastických uloženin (tufů). Do nich láva pronikla při erupci vulkánu Rauðhólar a v důsledku jejího pomalého chladnutí a smršťování se v tuhnoucí hornině vytvořila hustá síť kontrakčních puklin – ploch sloupcovité odlučnosti, známé též jako „kamenné varhany“. Převážně šestiboké čedičové sloupce jsou zde až desítky metrů dlouhé, někde přímé, jinde vějířovité nebo různě zvrásněné. V ohybu „vrás“ se vyplavováním tufů nebo rozpadem hustě rozpukané horniny tvoří skalní dutiny i malé jeskyně. Příkladem je klenbovitá jeskyně Kirkjan (Kaple), jejíž vnitřek tvoří působivé fragmenty čedičových sloupců. Nedaleká sopka Rauðhólar je údajně nejbarevnější horou na Islandu, což platí i pro soubor tufových skalních věží na jejím strmém svahu.

Bezpočet rozličných skalních tvarů na Islandu vzniklo rozpadem lávových příkrovů, tvořených „vrstvami“ nestejně odolného vulkanického materiálu. Příkladem jsou členité útesy v riftové soutěsce Almannagjá v národním parku Þingvellir sv. od hlavního města Reykjavíku, kde byl – jako na jednom z prvních míst na světě – založen už v roce 930 celonárodní sněm (Alþingi). Poněkud odlišným a v krajině Islandu spíše výjimečným útvarem je 80 m vysoká skalní jehla Hraundrangi (Lávový hrot), vystupující na severu ostrova z horského hřebenu (1075 m) mezi údolími řek Öxnadalur a Hörnárdalur.

RaudholarK pozoruhodnostem islandské přírody patří i různé sopečné jeskyně. Z hlediska cestovního ruchu jsou významné především tunelové jeskyně, vzniklé nerovnoměrným ochlazováním a tuhnutím protékající lávy uvnitř lávového proudu. Za nejdelší (nesouvisle přes 5 km) je považována jeskyně Laufbalavatn na jihu ostrova mezi hlavní silnicí a pobřežím. Některé z jeskyní byly zpřístupněny pro veřejnost. Např. v lávovém poli Hallmundarhraun na z. úpatí Islandské vysočiny je nejdéle známá 3,5 km dlouhá podzemní soustava Surtshellir–Stefanshellir, v mimořádně prostorné jeskyni Viađgelmir (celkový objem 150 tisíc m³) dosahuje šířka i výška některých chodeb až 16 m a jeskyně Kalmanshellir zase proslula výskytem dlouhých (až 1,5 m) a přitom tenkých lávových stalaktitů. V podzemí tohoto rozsáhlého lávového pole se shromažďuje srážková a tavná voda, která ze skalnatého jižního okraje vytéká atraktivní soustavou vodopádů Hraunfossar do kaňonu řeky Hvítá.

>>> rezervovat zájezd Island - velký turistický a poznávací okruh <<<

Grjotagja

Grjotagja2

Na jihozápadě Islandu byla částečně zpřístupněna také unikátní „propast“ Þríhnúkagígur, jejíž vstupní šachta, hluboká 120 m, je vlastně vyprázdněným sopouchem, tedy přívodním kanálem vulkanického kráteru. Z mnoha dalších podzemních útvarů stojí alespoň za zmínku jeskyně Grjótagjá poblíž jezera Mývatn, vzniklá perforací lávového tumulu a částečně vyplněná termální vodou. Odedávna bývá využívána i ke koupání, ale během aktivity nedaleké sopky Krafly se v ní voda ohřívá na „nekoupatelnou“ teplotu.

Literatura

EINARSSON, P. The Geology of Iceland. Rocks and Landscape. Mál Og Menning, Reykjavík 1994.
FEDIUK, F. – SUK, M. Vulkanismus na Islandu. Čas. Mineral. Geol., 14, 1969, s. 379-394.
GADANYI, P. Formation, types and morphology of basaltlava caves. Univers. Pécs, 2010.
GUÐMUNDSSON, A. T. Living Earth: Outline of the Geology of Iceland. Mál Og Menning, Reykjavík 2015.
HRÓARSSON, B. – JÓNSSON, S. S. Lava caves in the Hallmundarhraun lava flow, West. Iceland. Proc. 6. Int. Symp. Vulcanospeleol., 1991, s. 85-88.
THORDARSON, T – HÖSKULDSSON, Á. Iceland. (Classic Geology in Europe, Vol. 3). Terra Publ. Harpenden, UK, 2002.
THORDARSON, T. – LARSEN, G. Volcanism in Iceland in historical time: Volcano types, eruption styles and eruptive history. J. Geodynamics, 43, 2007, s. 118-152

Článek "Skály a jeskyně v islandských vulkanitech" byl otištěn v časopise Minerální Suroviny 2/2017 (http://online.fliphtml5.com/yzwm/kyjp/) a zveřejněn na webu ck Katu se svolením autora (Jan Vítek) a redakce časopisu Minerální Suroviny.

Článek ve formátu pdf ke stažení zde.