13.01.2021 | Petr Schlindenbuch
Ohlédnutí za rokem 2020, jak to u nás (v ck Katu) probíhalo, jak nás ovlivnil covid. Část první.

Dobrý den, ahoj.

Nový rok je tu a zejména s ohledem na průběh toho loňského cítím potřebu rok 2020 nějak uzavřít a podělit se s Vámi o to, jak to u nás (v ck Katu) probíhalo a co se mi v té souvislosti honí hlavou 💡.

Nejspíš by to na jeden článek bylo příliš dlouhé, budu to tedy dávkovat po částech.


Leden

Začalo to "zábavně" ještě předtím, než k nám dorazil covid. Den před začátkem prvního zájezdu sezony, Patagonie, Ohňová země a vodopády Iguaçu (leden 2020), mi někdy kolem poledne přistál ve schránce e-mail, že z důvodu zítřejší stávky v Itálii je náš let z Prahy do Říma zrušen a jediná alternativa, abychom návazný spoj Řím - Buenos Aires stihli, je odlet z Budapešti, ráno 😟.

To nebylo reálné stihnout - klienti den před odletem většinou balí a vůbec se chystají na cestu a já bych jim teď řekl, že je večer vyzvednem a jedem přes noc do Budapešti? Ne. Další nabídnutou variantou byl odlet z Prahy (opět přes Řím) ale až za 3 dny! ... to by možná šlo u nějaké pobytovky, ale u turisticko-poznávacího zájezdu na tři týdny, kde se téměř každý den spí na jiném místě a třeba konkrétně ubytování v NP Torres del Paine se rezervuje více než půl roku předem, jinak je beznadějně vyprodané, tak to jednoduše nejde.

Čas ubíhal a řešení stále nikde. Následovalo prověřování možných alternativ, nyní již bez využití původních letenek. Musím podotknout, že směrování které jsme potřebovali, není úplně běžné: tam Praha - přestup v Evropě - Buenos Aires - El Calafate a zpět Foz do Iguaçu - přestup v jižní Americe - přestup v Evropě - Praha. Abych to zkrátil, nakonec se nám podařilo zajistit letenky na "zítra", tedy na plánovaný den odeltu, s Lufthansou přesně na požadované směrování. Uff.

Ještě třešnička na závěr: všechny lety z Evropy do Buenos Aires přistávají mezi 7-9 h ráno, ať už je to Alitalia, Lufthansa, KLM, British, AirFrance, Iberia, apod ... které jediné letadlo nepřistálo v Buenos Aires, ale kvůli špatnému počasí muselo přistát v Sao Paulu v Brazílii? Ano, Lufthansa s našimi klienty 😀 (emotikon jsem nespletl, to už jsem se skutečně smál zoufalstvím). Vše dobře dopadlo, po pár hodinách let pokračoval do Buenos Aires kde naše skupinka stihnula i náhradní (poslední) přípoj do El Calafate a výsledkem bylo "jen" několikahodinové zpoždění.

Velký dík patří našim klientům, kteří se změnami doslova na poslední chvíli nenechali rozhodit a průvodkyni Magdě, která si se změnami a nutnou úpravou harmonogramu zájezdu hravě poradila 🙂. A to byl teprve začátek ledna a první zájezd sezony.


Únor

Následoval únorový zájezd Omán a Dubaj, který probíhal dle plánu, v pohodě a bez komplikací téměř až do konce. Bohužel v jeho závěru musel být náš klient-kamarád hospitalizovaný a posledních několik dnů zájezdu strávil v nemocnici a kvůli zdravotnímu stavu se domů do ČR dostal tuším až více než týden po plánovaném konci zájezdu.

Dík zde patří všem účastníkům zájezdu, které tato situace výrazně "nevykolejila", průvodcům Kateřině a Petrovi kteří si se vším poradili a našemu klientovi-kamarádovi-lékaři Tondovi za odbornou pomoc 👏.


Březen

Třetí zájezd sezony, Karibik - Guadeloupe, Dominika, Martinik v termínu 03. - 18.03.2020, byl až do léta posledním uskutečněným zájezdem. Osobně jsem se ho účastnil jako průvodce spolu s Davidem a moc jsem se na něj těšil 🥳.

Kdo si pamatujete vývoj událostí kolem covidu ve světě a u nás, tušíte, že termínově jsme to stihli "za pět minut dvanáct" ... když o tom více přemýšlím, možná to bylo spíše už "pět minut po dvanácté". Pokud si dobře vzpomínám, před začátkem tohoto zájezdu nikdo z klientů nepsal ani nevolal, jestli se zájezd s ohledem na covid uskuteční. I pro nás nebyl jediný důvod proč bychom o uskutečnění zájezdu měli pochybovat. Covid se k nám sice blížil a v severní Itálii již byl velmi rozšířen, ale pochybnosti jsme si nepřipouštěli - proč také - jednoduše jsme si nedokázali představit, že by mohlo přijít něco takového, co nakonec přišlo.

Vraťme se nyní k zájezdu do Karibiku - ani ten se totiž neobešel bez "mimořádné události", ačkoliv to překvapivě s covidem vůbec nesouviselo. Druhý den zájezdu, na Guadeloupu hned při prvním výletu, k vodopádům na řece Carbet, Ivošovi ujela noha a upadnul. Nevypadalo to nijak zle, z mého pohledu to bylo: "prostě uklouzl". Bolest ale přetrvávala (sílila?) i druhý den a to už Ivoš dost špatně pajdal. David tedy s ostatními vyrazil na nejvyšší horu ostrova, vulkán La Soufriére, a já jel s Ivošem do Basse-Terre do nemocnice. Vše tam fungovalo bez problému, jen to dlouho trvalo. Registrace (tady jsem musel oprášit francouzštinu - anglicky prý paní nemluvila ani little), pak asi hoďka čekání, následovalo vyšetření a rentgen (tady už to šlo dvojjazyčně, neboť měla službu hostující doktorka z Itálie s plynulou angličtinou i francouzštinou) což zabralo další asi hodinu s tím, že to půjde asi do sádry ale že ještě musí rentgen zkonzultovat s chirurgem. Další dvě hodiny čekání načež jsme se dozvěděli, že má Ivoš zlomenou zánártní kůstku. Dostal tedy sádru, léky na ředění krve a předpis na berle. Vím, že jsme ve Francii (Guadeloupe = francouzský zámořský departmán a region) a že se to dalo očekávat, ale stejně mě překvapilo, když Ivoš v lékárně dostal francouzské berle - neměl a ani nemohl pár dní vůbec došlapovat, tedy potřeboval klasické berle do podpaží. Následně jsem se dozvěděl, že berle do podpaží mají jen málokde a že je dávají lidem, kteří přišli o nohu, nebo její část 🤷‍♂️.

Čekal jsem od Ivoše "naříkání" že je všechno na houby, že má po zájezdu apod ... opak byl ale pravdou - bral to velmi sportovně. Aniž bych se chtěl kohokoliv z účastníků dotknout - Ivoš se tvářil jako nejspokojenější klient na zájezdu. Dodneška nevím, jestli to na mě celých 14 dní jenom hrál, nebo si to skutečně tak užíval sádra nesádra 😀.

Až v úplném závěru zájezdu jsme postřehli, že nějaký covid existuje. Asi tři dny před koncem zájezdu na Martiniku zavřeli restaurace a po následném vyhlášení dalších opatření ve Francii jsme v pondělí 16.3. při nákupu v supermarketu nevěřili vlastním očím - narváno, fronty u pokladen na půl hodiny a více, fronty u bankomatů, lidé kupovali všechno a ve velkém množství. My jsem si šli nakoupit většinou víno, rum a něco málo k jídlu. V den odletu, 17.3., už pomalu nastával lockdown. Když jsme po poledni odcházeli z pláže, tak tam akorát přijela policie, že prý se všechny pláže uzavírají. Kontroloval to i kroužící vrtulník. Nám to nevadilo, odpoledne jsme naložili věci a vyrazili na letiště. Tam již bylo znát, že je něco "jinak". Při vracení aut měly zaměstnankyně autopůjčovny roušky a i na letišti již kde kdo roušku/šátek/něco přes pusu nosil, ať už personál, nebo cestující. Náš let do Paříže-Orly proběhl dle plánu, ale po vystoupení z letadla to na mě "dýchlo" asi poprvé - letiště prázdné, letadla odstavená, cestující nikde. Po přejezdu na Charles-de-Gaulle se to zlepšilo, ale množství odstavených letadel a úbytek cestujících byl znát. I náš návazný let z Paříže do Prahy proběhnul dle plánu a bez komplikací a bez zpoždění. V Praze na letišti jsme museli projít pasovkou - to už k nám totiž turisté měli vstup zakázaný. Nakonec jsme se rozloučili a každý jsme vyrazili domů absolvovat povinnou karanténu.


A tím veškerá "legrace" kolem covidu vlastně teprve začíná a hlavní část toho, o co jsem se s Vámi chtěl podělit, jak nás covid ovlivňoval a co to pro nás a pro Vás znamená, teprve přijde. Nechám to ale na příští týden - už teď je toho textu nějak hodně - tak abych Vás nezačal nudit 😉.

Díky za přečtení.

Petr Schlindenbuch

Rádi byste se na něco zeptali? Téma může být jakékoliv, napište mi.

Přihlaste se k odběru novinek